Umřel. Když Vám umře někdo blízký, je to pro Vás velká ztráta. Avšak když Vám zemře někdo, koho jste měli strašně moc rádi, záleželo Vám na něm a nedokázali jste si život bez něj představit, tak je tato ztráta nevyčíslitelná. Asi takhle by se dal popsat vztah mezi námi. Říkejme mu třeba Theodor. Když jsme se poprvé potkali, tak jsme si padli do oka. Nedali jsme na sobě nic znát, ale nenápadně jsme se oťukávali. Já zjistila, že je Theodor moc fajn a dají se s ním dělat věci, které jsem si předtím ani nedokázala představit. Ukázal mi jiný svět. Jenže všechno pěkné jednou končí. Nechápu, proč je život tak pomíjivý. Jenže ano, stalo se, jednoho dne jsem si chtěla s Theodorem popovídat, ale už ve chvíli, kdy jsem přišla domů, jsem měla špatný pocit a tušila, že je zle. Máma seděla v obýváků s hlavou v dlaních a táta křičel, běsnil a mluvil sprostě v mém pokoji. Nechápala jsem co se děje, ale bylo mi vysvětleno. Theodor umřel…Nevím, nerozumím tomu, proč mi to udělal, bylo to sobecké mě tady nechat samotnou, ale odešel na onen svět. Věděla jsem, že je to konec, že to bez něj nepůjde a tak jsem vymýšlela různé způsoby jak to provést, aby se vrátil zpět mezi nás. Jenže jak může člověk provést oživení zemřelého? Já na to přišla, respektive můj táta…Povedlo se! A teď? Teď je zase všechno okey. Já, máma, táta, můj pes a Theodor. Šťastná rodinka. A plánujeme pořídit Theodorovi bratříčka. Ano, je to neuvěřitelné, ale táta chce koupit ještě jeden počítač!